Rychlebské stezky jsou mnohem víc než MTB centrum. Snažím se najít ta správná slova a neustále se točím kolem pojmu „životní styl“. Rychlebky totiž nejsou pouze místo na mapě – je to stav mysli.
Pavle, kdy a kde se vznikla myšlenka vytvořit Rychlebské stezky?
Začalo se to rodit někdy koncem roku 2007, když jsem pochopil, že pokud chci, aby na vyjížďku se mnou někdo jel, tak musí být trasa připravená. Předtím se mnou postupně totiž všichni přestali jezdit, protože jsem vždycky odbočil někam, kde to vypadalo na trail a skončili jsme v kopřivách či ostružinách a nosili kola na zádech. Definitivní duševní rozhodnutí nastalo o rok později na dvorku u Dafydda Davise ve Walesu. Prostě jsem si řekl, že na tom vybudovat takové pěšinky přece nic není a že to dokážem taky. Jak těžká ta cesta bude jsem si ovšem vůbec nedokázal představit.
Tušil jsi tehdy, že se během během několika let stanete jedním z hlavních bike center v ČR a budete udávat rytmus českému MTB? Třeba já jsem si první „celopéro“ koupil právě kvůli vám:) Co za tím podle tebe stojí?
My jsme nic moc nevymýšleli. Pochopil jsem, jak dobře to ve Walesu dělají – a ten model jsme se snažili přenést. Na trailech jsme se naopak snažili vyvarovat věcí, které nás ve Walesu štvaly. Prostě jsme díky zkušenostem pochopili, jak je super svézt se po dobrém trailu, a věděli, že to musí fungovat. Celou dobu jsem sledoval myšlenku – dělat dobře trailcentrum. Nejlíp, jak to jde. Nebyl žádný byznys plán či strategie. Vše bylo čistě intuitivní. Taky jsme měli tu výhodu, že jsme byli mezi prvníma. Udávat směr v takovém případě není zas tak těžké. Vše jsme díky nedostatku financí museli dvakrát zvážit předem. Každý krok. Každý postavený kilometr.
Je mi jasný, že každý den není posvícení. Říkal sis někdy, že se na to vykašleš?
Naštěstí nikdy. Vždycky jsem věřil, že pokud to budem dělat dobře, tak to bude fungovat. Horší to občas bylo pro moji ženu. Ta to přesvědčení nesdílela, ale vydržela to se mnou a za to jí patří dík. Díky velkému zadlužení to občas bylo hodně těžké. Vlastně skoro celých prvních 5 let.
Na čem teď makáte? Když jsme se bavili naposledy, mluvil jsi o technických výzvách pod Sokolím vrchem. Můžeme se těšit na ještě větší nářez než Whistler sekce na Trutnov Trails?
V tuto chvíli stále čekáme na dokončení předání lesních majetků církvi. Dost se ten proces protahuje. Pak nás čekají jednání. Věříme, že dopadnou dobře a budem moci pokračovat. Máme plán na tři černé kamenné traily a několik dalších. Bude to hodně v kanadském stylu. Vlastně se konečně dostáváme k tomu, co jsem chtěl dělat od začátku. Dřív to ale nešlo, protože jsme to neuměli ani postavit ani sjet. Dnes dozrál čas jít zase dál a postavit další výzvy – traily jaké jsme si vysnili. Ty lajny budou poměrně dlouhé a charakterově to bude vypadat jako těžší Velryba. U některých o dost těžší…
Paráda! Výstavbou trailů to ale u vás zdaleka nekončí. Od letošního roku máte na základně sociální zázemí jako v **** hotelu. Kromě toho jste otevřeli novou kuchyň. Jaké jsou ohlasy a jaké jídlo bikerům doporučuješ?
Ohlasy jsou dobré. Sice nás opět tíží finance, ale bohužel to bylo nezbytné pro kulturnost místa. Jídla holky mění každý den a zatím jsem nejedl nic špatného. Hlavně si ujíždím na domácích buchtách.
Co Rychlebské stezky a elektrokola? Jaký je tvůj osobní názor na e-bike?
Myslím, že to jde naprosto proti logice věci. Je to o konzumním způsobu života. Jde to proti naší filozofii. Chápu, že to někdo využívá na vyjížďku s přítelkyní, aby mu stačila – tady ovšem nepotřebuje jet na traily. Trail by si měl každý zasloužit. Argument starších borců, že by to jinak nezvládli, mi přijde trapný. Jezdí sem chlapi kolem 70-ky a zvládnou to. Navíc, když něco nemůžu vyjet, tak přeci můžu klidně tlačit. Taky nevidím důvod, proč by měl člověk dělat celý život vše jako za mlada – je to jak snaha Karla Gotta „být stále mlád“. Přeci se můžu na kole povozit po rovině, když už to nejde do kopce. Ale uvidíme, jak se na to budu dívat až mi bude 60 :-). Mladé chlapy na e-bajku naprosto nechápu.
OK. Píšu si do deníčku, že se tě na to pak zeptám! Pojďme dál, dokážeš si vybavit nejvtipnější zážitek v souvislosti s Rychlebskými stezkami?
Dost mě nedávno pobavilo, když mi kluci z naší Základny vykládali, jak tam nedávno přišel chlapík, který byl předtím jen na SpS a u nás jel hned na poprvé Wales, protože černou přece už jezdil. Hrozně nadával, že to přece není žádný trail a že je to naprosto nesjízdné. Přitom Wales je naprosto normální černá – pokud to srovnáme s evropskými centry.
Spoustu veselých zážitků je samozřejmě spojeno s brigádama či s ježděním s našimi „skalňáky“ – tedy s těmi, kteří chodí na brigády a stali se srdcem stezek. Na nějaký ten vtípek, či provokaci se vždycky najde čas.
Rychlebské stezky jsou starší brácha Lipovských stezek. Jak se jim daří?
Myslím, že dobře. Splnilo to očekávání. Je to příměstská lokalita pro odpolední ježdění pro celou rodinu. Bajkeři se mohou ubytovat ve wellnes hotelu Helios a traily mají přímo za barákem. Tím může být spokojená manželka i děti i bajker, který si beztak odskočí i na RS. Máme tu taky malé informační centrum a několik kol na půjčování.
Otázka na tělo – jaký je tvůj neoblíbenější trail?
Jsou to spíš fragmenty našich tras Enduro závodů, a pak ty , které se chystáme stavět. Některé části se dají projet. Kamenné výzvy je to, co mě baví. Ze starých je to Velryba a Wales – mám ovšem rád všechny, protože mě baví ta pestrost.
Wales je super! Máme s klukama interní soutěž – kdo ho dá bez vyšlápnutí. Pavle, co tě vlastně přivedlo k MTB a jak dlouho bikuješ? Děláš kromě kola nějaký další sport? Pokud jo, máš na to vůbec čas?
Původně jsem lezec a kajakář na divoké vodě. Ke kolu jsem se dostal v době, když byli naši kluci malí a neměli jsme peníze ani čas dělat něco jiného. Postupně jsem zjistil, že to může být zábava. Myslím, že jezdím tak od roku 2004-5. Dneska se opět vracím k lezení, protože je to pro mě srdcovka. Navíc, Lukáš Abt s naší podporou zpracoval boulderingového průvodce okolí trailů, dokonce bouldry zokruhoval. Díky tomu je možné s lezečkama na zádech objet traily a zároveň zalozit. Času je pořád málo, ale v poslední době se mi začíná dařit se k lezení dostávat.
Závěrem otázka, na kterou dost možná většina bikerů čeká: Rychlebské enduro! Na co se letos můžeme těšit?
V tuto chvíli řešíme povolení závodu – je to složité díky předávání majetků. Doufáme, že se to povede vyjednat. Ještě máme menší zádrhel s termínem. Je možné, že se kousek posune. Všechno je teď v řešení. Samozřejmě, pokud se pojede, tak na oči a trasy budou zase obměněné a z velké části nové. Více info snad zveřejníme během jednoho či dvou týdnů.
Tak to držím palce, ať vše klapne a funguje jako doposud. Rychlebské enduro si s klukama z Trail-Guide rozhodně nenecháme ujít. Díky, čau a flow na trailu!
Na otázky odpovídal Pavel Horník – zakladatel Rychlebských stezek
Líbí se ti Rychlebky? Podpořit je můžeš několika způsoby:
Chceš víc informací?
Foto: Michal Červený
Autor: Tom
