Na kole jezdím od malička, asi jako každý z nás. Byla to dlouhá cesta - od Sobi 20 přes skládačku, silničku, hardtail až k dnešnímu celopéru, ve kterým jsem našla to svoje pravý - endurový a adrenalinový. Jezdím na něm tři roky a je to moje radost. A tuhle radost nejraději sdílím ve dvou nebo s bandou podobně naladěných bajkerů.
A jakou jsem měla nejvtipnější historku s kolem? No, žádná konkrétní mě nenapadá, ale já jich mám spoustu při každé jízdě, kde se nejvíc stejně směju sama sobě a chybám, které dělám. Ty někdy trochu bolí, ale já vím, že to ke kolu patří a chybami se přece člověk učí. No a s tím vším jste mi hrozně moc pomohli vy – či už v napravování chyb nebo ve sdílení naší společný radosti a já jsem za to moc ráda!
Na kole jsem začala jezdit podle mě tak před 20 lety, pak jsem kvůli golfu přestala a vrátila se k němu před třemi lety. A teď jezdím všechno - bike, silnici, gravel, xc... Kolo mě fakt baví!
A nejlepší zážitek této sezóny? No já měla tento rok těch výzev hned několik. Velký zážitek byl, když jsem s kamarádkami vyjela na silničkách Grossglockner, to byl fakt velký zážitek. A těch bikových bylo tento rok fakt hodně a vyzdvihnout jenom jeden opravdu nejde. Pro mě je každá jízda plná zážitků, protože jezdím s úplně skvělou partou a ta letošní sezóna byla díky ní top! Ale asi nejvíc se mi líbilo, že jsem se dostala do Saalbachu a Livigna. Livigno rozhodně patří mezi jeden z těch nejsilnějších zážitků, do té doby se mi totiž nestalo, že bych jela 40 km celý den nebo nesla kolo na zádech. Rozhodně to stálo za to!
S kolem jsem začala už jako malá. To jsem vždycky dělala hrozné scény, když jsme měli jet s rodiči na výlet do Polabí. Nenáviděla jsem kopce, rovinky prostě absolutně všechno, co bylo spojené s kolem. Naštěstí se to ale časem nějak přehouplo a postupně jsem se přes XC a maratony dostala až k enduru. A teď si na kole vždycky skvěle vyčistím hlavu.
A můj nejtrapnější zážitek? Jednoznačně můj legendární seskok z takové té úzké lávky na Ještědu v závodě enduroserie. Na lávku jsem najela v rychlosti asi 5 km/h a hlavou se mi jen točilo: „Lucie, ty jsi asi úplně blbá. Vždyť to v téhle rychlosti nikdy nemůžeš skočit!“ Takže mě nenapadlo nic lepšího než dojet na úplný konec, seskočit z kola na tu asi 20cm širokou lávku, trochu s kolem zacouvat a seskočit z lávky doprava dolů a pokračovat dál. Myslím, že to byl úplně vzorový příklad toho, jak se to fakt dělat nemá :D
Jsem jako každý kluk, na kole jezdím už od mala, ale terén mě chytl až v posledních letech. To jsem začal objevovat krásy trailového ježdění. Je krásné toulat se po lese, kochat se horama, vyčistit si hlavu nebo naopak být zde s rodinkou nebo se společně s kamarády bavit na trailech. Díky vám jsem objevil spoustu hezkých míst a trailů, o kterých bych jinak nevěděl a hlavně jsem přišel na to, jak si kolo užívat na maximum. Teď už se neleknu prvního kamínku či skalky, kterou mám v cestě. Není nic lepšího než trávit čas se skvělou partou lidí, která kolem sebe šíří nadšení a pohodu.
Kolo znamená pro mě hlavně cestování. Každý rok ho vezmu a vyrážím někam na východ do hor. S bikováním jsem začala před třemi lety a neskutečně mě to chytlo. Nejvíc mě baví technické sjezdy, ale šílenostem se zatím vyhýbám. Baví mě totiž jízda v terénu jako taková, protože u toho pracuju s tělem a celkově rovnováhou. Mým největším bikovým favoritem tohoto roka jsou rozhodně Trutnov Trails, letos jsem tam byla už 4-krát a pořád mě neomrzeli. Ráda se tam vracím a snažím se překonat ty své problematické úseky. Když se to povede, tak to je ten nejlepší pocit!
.
Kolo je pro mě znamená zábavu a relax. Dodá mi energii a vyčistím si hlavu vždy, když to potřebuju. Díky vám jsem poznala skvělou partu lidí, se kterou nikdy není nouze o legraci a hlavně nezapomenutelné bikové zážitky. Tento rok je jich plný, tak jako ještě žádný předtím. A ten nejlepší? Svým způsobem každý, ale letošní trip do Saalbachu na mém řebříčku momentálně vede.
.
Na kole jezdím už od svých 5 let. Pamatuji si, že to úplně první kolo jsem rozštípal při sjezdu na asfaltu. Padl jsem hlavou rovnou na obrubník, naštěstí byla dostatečně tvrdá. Moje první horské kolo taky nedopadlo moc slavně. Vzpomínám na to doteď, bylo mi 15, rupla mi osička v předním kole a pak už to bylo rychlý. Zabrzdil jsem, přeletěl přes řidítka a skončil na chirurgii. Když tak nad tím přemýšlím, tak 75% pádu na horském kole jsem měl při sjezdu na asfaltu, proto raději jezdím na trailech v lese, tam jsem zatím vždy přežil. A hlavně mě to tam baví úplně nejvíc. I když občas bojuji se svojí vlastní hlavou, postupně si posouvám své hranice a to je na tom to nejlepší.
.
Na kole jezdím co si pamatuju. I před objevením terénního ježdění jsem si kolo vždy užívala, kochala jsem se přírodou, něco jsem uviděla a poznala, zdolala jsme nějakou tu šotolinu, kopeček nebo se například vybrala po stezce vinných sklípků. Ale až když jsem objevila bikování, co nebylo až tak dávno, mě to kolo začalo bavit dvakrát tolik! Je to adrenalin, mám možnost vystoupit ze své komfortní zóny a pokusit se zbavit strachu, pokud tam nějaký je a hlavně je to neuvěřitelný relax. A od momentu, co jsem začala jezdit na akce s Trail-Guide jsem zjistila, jak zábavné bikování může být. Je s nimi velká legrace!
.
.
Na kole jezdím úplně odmala. Prošel jsem si všemi různými disciplínami a každá z nich má něco do sebe. Na kole mě baví to spojení s přírodou a to, že se u toho vždy uvolním a odreaguju. Jízda na kole pro mě tak trochu životní filosofií. Někdy se prostě stane, že člověk spadne. Důležité je ale vstát, přijmout to, nechat ať se zhojí rány a zkusit to znovu a líp.
A proč mě baví jezdit s Trail-Guide? Ani jsem nevěděl, že je kolem Prahy tolik skvělých trailů a lidí, co po nich rádi jezdí. Díky Trail-Guide to vím a je to skvělý!
.
Nejlepší zážitek s Trail-Guide? Všechny! Kromě toho, že jsem se díky kurzu Trail-Rider částečně odblokovala hlavu a konečně si začala bikování užívat, jsem poznala hromadu skvělých lidí na stejné vlně! A tak se nemusím bát, že bych neměla s kým jet na kolo. Když jsem třeba nedávno řekla kamarádům, že jedu na kolo a zda se nechtějí přidat, tak oni dorazili skoro všichni. Bylo nás 16 a bylo to boží! #nejezdisam
